Vítejte aneb z drobných starostí k velkým radostem

Proč, proč, proč?

Taky se vám stává, že si opakovaně u některých situací říkáte: „A proč vlastně?“

Povím vám dva příběhy

Žila, byla jedna babka… Ne, počkat, to není ono :-)…

Je ráno. Brzy ráno. Budík se přehoupl přes pátou hodinu. Jedna maminka sedí v posteli a v náručí drží své tříměsíční miminko. Vzbudilo se s pláčem, má hlad.

Maminka řeší velké dilema. Je moc ráda, že kojí, že svému miminku může dát to nejzdravější pro začátek jeho života. A také je to pohodlné, co si budeme povídat, prso je vždy při ruce, žádné odbíhání do kuchyně a ohřívání umělého mléka. Jenže…

Kojení ji bolí. Hodně. Až se jí kroutí palce u nohou. Přemýšlí, že ač nerada, asi s kojením přestane. Jedna známá ji však poradí, ať se obrátí na laktační poradkyni, třeba se malá jen špatně chytá, kojení přeci nemá bolet. S poradkyní se domluvila a stačil jen jeden kontakt, aby přišly na chyby v přisátí a kojení přestalo bolet…

***

Druhá maminka má krasnou malou holčičku, jsou jí dva měsíce. Holčička je smíšek, ale občas ji trápí nafouklé bříško. Pak hodně pláče. Její maminka je zoufalá, pláč dcery jí rve srdce (a pokouší její nervy). Co má dělat? Vyzkoušela různé doporučované kapky, léky, dokonce pila i fenyklový čaj, no, moc jí nechutnal… Nic nepomáhá.

Jiná mamina jí poradí, že něktarým dětem fenykl nedělá dobře, naopak může pomoci odvar z kmínu. Z kmínu? No co, už vše vyzkoušela, hlavně ať je dceři líp. Po pár dnech se dostavilo výrazné zlepšení…

Naděje na zlepšení je jako slunce, které vás zahřeje…

Ano, těmto maminkám jsem poradila já. Přijde vám to jako základní rady? Jednoduché informace? Ano, možná. Nic z toho jsem ale před narozením dcery nevěděla a ty maminky také ne.

Víte, co jsem si myslela?

Když jsem v letáku porodnice četla o laktační poradkyni, říkala jsem si, že jsou asi nějaký zdravotní personál pro vážné případy. Nebo pro ty, co na vše potřebují mít nějakého experta, aby měli pocit specialisty, který o ně pečuje. Protože kojení jde přece automaticky, ne?

Tímto se všem kvalitním laktačním poradkyním omlouvám, mohou vám takřka zachránit život (když díky nim třeba budete déle kojit a tím se u vás výrazně sniží riziko rakoviny prsu).

Také jsem si myslela, že kmín patří do brambor, na kuře, rozhodně ne na pití.

Takže proto…

A to jsou chvíle, kdy si říkám, proč? Proč takové důležité informace všechny maminky musí znovu a znovu zjišťovat až po marných pokusech. Proč pokud nemáme to štěstí, že v našem okolí se vyskytují malé děti, tak začínáme úplně od nuly? A jsou nás tisíce…

V dnešní době už nežijeme v kmenech, kde se informace předávají.

Proto jsem se rozhodla začít psát tento blog. Proto chci rodičům předávat své tipy a zkušenosti. Protože jim to může pomoci zjistit důležité informace o několik dnů i týdnů dříve a tím sobě i miminkům ušetřit spousty slz.

Chci pomáhat. A těším se na naši společnou cestu a každou ušetřenou slzu.

Mimochodem první maminka i po několika měsících stále kojí a druhá už několik měsíců neslyšela pláč kvůli bolavému bříšku.