Hrnec zlata za ticho!

Nedávno jsem byla na návštěvě u své kamarádky a byla jsem svědkem něčeho moc hezkého – jak lze s láskou a respektem přijímat úplně opačný temperament dítěte, než má jeho rodič.

Kamarádka, říkejme jí Petra, šla ze školky se svým pětiletým Honzíkem. Ozvalo se:“ Mami, mami, víš co jsme dělali? Tohle, tamto, ono…“ o 30 minut později „a taky toto a tamto. Jo mami a proč…“ za dalších 30 minut „ a proč …?“.

A maminka: „Honzíčku, počkej chvilku, my si s tetou jenom něco dořekneme.“ A Honzíček? Pět minut se ozývalo:“ Mami, mami, musím ti něco říct, mami, chci ti něco říct…“ Nakonec se kamarádka usmála a naprosto klidně ho vyzvala, ať to dořekne.

Většinu času mi běželo hlavou, kde Honzík bere tolik energie? Jak je možné, že pořád mluví? Jestli taková bude Verunka, praskne mi hlava…

Takto čerpám energii já :-). Buch, buch… buch, buch…

Kamarádka je introvert – má tedy velmi bohatý vnitřní svět, ovšem nepotřebuje vše říkat nahlas, hodně věcí promýšlí jen v hlavě. Střídá chvíle mluvení s chvílemi odpočinku a ticha.

Její syn je extrovert – zajímá ho spousta věcí a od každé chce vědět alespoň něco. A především to chce všechno probrat s lidmi okolo a vše do detailu převyprávět rodičům ;-).

Ptala jsem se pak kamarádky, jak to zvládá. Usmála se, pokrčila rameny a řekla mi, že on prostě musí mluvit. Jednou se ho prý ptala, proč pořád povídá a ať přeci chvilku mlčí. Pár vteřin byl potichu a pak vyhrknul: „Mami, já ale prostě musim mluvit!“.

Začala jsem se smát :-). Je to tak, nic složitého v tom není, děti to mají stejně jako dospělí. A ač se to zdá možná jako jasné, mnoha rodičům by pomohlo, kdyby si toto u svých dětí uvědomili.

Extrovertní děti mají pocit, že pokud nebudou mluvit, umřou nudou.

X

Introvertní děti mají pocit, že pokud budou mluvit hodně a dlouho, umřou vysílením.

Vnímejte u svých dětí, jaký mají temperament. Jestli potřebují být hodně mezi lidmi a často povídat a nebo se občas stahují do ústraní, kde chtějí být v tichu a přemýšlet.

Nevypovídá to nic o tom, jak se jim bude v životě dařit, jak budou ve společnosti úspěšní, ale o tom, jakým způsobem dobíjejí baterky, kde berou energii.

Uznáním temperamentu svého dítěte můžete předejít mnohým nedorozuměním a slzám.

Mimochodem jestli taková bude i Verunka, bude holt častěji chodit sama na procházky s manželem, abych já měla chvíli klid a ticho a manžel naopak dobil baterky pořádnou akcí – je taky děsně ukecaný extrovert 🙂