Helča je mojí přítelkyní již nějaký ten rok. Společně jsme strávily pár dní na mojí chatě. Má dvě krásné dcery. Věkově jsou si s Verunkou a Viky dost blízko. Když byla Helča v létě u nás, bylo malé Emě něco kolem půl roku. Hodně ji nosila v šátku a také vyprávěla, jak malá hodně plakala. Náhodou jsme došly k tomu, že pláč a problémy v jejich případě odstartoval problém, který možná důvěrně znáte. Reflux.
Tedy novorozenecký reflux, který ji trápil od prvního dne v porodnici. A protože vás reflux hodně zajímal, udělala jsem s Helčou rozhovor na toto téma. Helča totiž napsala jeden skvělý článek na web pro těhotné a já bych ráda, aby nám prozradila o tom, jak reflux zvládly společně, něco víc.
Ahoj Helčo, prozradíš, jaký jsi měla porod u Emičky? Zda bylo vše v pořádku?
Ahoj Zuzko. Mockrát ti děkuji a pozvání k rozhovoru. Emička se narodila v den vypočítaného termínu. Ráno jsem byla na prohlídce u primáře porodnice v Klatovech a okolo osmé jsem pocítila první kontrakce. Starší dcera Sofinka šla spinkat s tatínkem do ložnice, byli oba utahaní, a já ještě chvilku pracovala. Ema je moje druhá dcera a proto jsem čekala rychlejší průběh. Neměli jsme auto a do porodnice to bylo cca 20 minut. Proto jsem na Míšu, sousedku a kamarádku, zvonila už kolem deváté. Do porodnice jsme dorazily o půl desáté a v půl jedenácté jsme šly na porodní sál po vyšetření.
Tehdy mi ještě sloužící lékařka prorokovala poslíčky:-)
Nicméně já jsem věděla, že rodíme, a už jsem zůstala.
Jaký byl porod v Klatovech?
Musím říct, že v Klatovech byl porod opravdu příjemný. Slečny sestry na příjmu se mnou prošly všechna má porodní přání a poslední bod – tedy ambulantní porod – předaly ke konzultaci na novorozenecké oddělení. Nicméně nikdo mě od ničeho neodrazoval. Nestrašil.
Byl to velmi rychlý a intenzivní porod. Většinu doby jsem strávila ve sprše a ulevovala si zádům. Měla jsem silné křížové kontrakce. Kontrakce břišní jsem si zkusila opět (i u Sofinky) až v samotném závěru porodu.
Ema se narodila okolo 1:35 11.1.2018. Vše bylo v pořádku. Ihned jsem ji dostala do náruče, neměřili jsme, nevážili, nic takového neproběhlo. Jednoduše jsme byly spolu. Až do odchodu na šestinedělí.
Skutečně žádné vážení? Ani měření?
Ne. Nechtěla jsem to. Neměla jsem důvod tyhle míry znát. Pro potřebu porodnice jsem s vážením svolila až při odchodu na pokoj, kdy Ema spinkala v zavinovačce. Vážení proběhlo rychle:-). Potom jsem si ji odvezla na pokoj. Byla jsem úplně v pořádku. Schopná ihned odejít.
Ale neodešly jsme hned, jelikož můj odvoz musel do práce:-).
Druhý den si pro nás přijel tatínek a Sofinka. Nadšená sestřička malou hned pusinkovala a plakala, když nás viděla, dojetím.
Psala jsi, že se reflux projevil už v porodnici. Jak jsi na to přišla? A co jsi dělala?
Ano. Reflux se projevil už tam. Ale velmi málo. Ona novorozeňátka nepijí hned jako násoskové. Nezvracela tolik, protože tolik nevypila. Nejvíc se to projevilo až doma, když jsem se rozkojila a mléko teklo proudem:-)
Jak se reflux projevuje? Hlavně tím, že miminko vám šavlí tzv. obloukem. A to i po tom, co si odkrkne a nebo i dlouho po kojení. Třeba i dvě hodiny, nebo i pár minut po kojení. Problém s refluxem vnímám hlavně v tom, že je pro miminko strašně nepříjemný. Vezměte si to sami na sobě. Když se poblinkáte. Jako strašně potom „bolí“ krk.
Jak to pálí v hltanu.
A stejně to mají po refluxovém zvracení i miminka. Jenže mléko je natrávené pěkně nechutné a proto může i štípat. Miminko má pak bolesti v krčku a pláče. Bohužel se stává i to, že se pak odmítá přisávat, protože ví, co bude následovat. Je to začarovaný kruh.
Co ti na to řekla doktorka? Byla jsi s ní někde? Jaké rady nebo léky jste dostaly?
S Emičkou jsem u doktorky samosebou byla. Pořádně mě to vylekalo, protože jsem nikdy o refluxu nic nečetla. Nikdy jsem to nepotřebovala. A tak jsem dělala klasické chyby, jako každá. Snažila jsem se ji nechat pořádně odříhnout v naději, že to mléko jako sklepu dolů. No. Nemusím ti říkat, že to byla blbost.
Doktorka mi poradila, že nemám s malou vůbec hýbat. Po jídle si na to dávat extrémní pozor. Žádné odříhnutí. To reflux u norovozence jen zhorší. To jsem samosebou vůbec do té chvíle netušila! Hrozně mě to rozebralo, protože jsem si uvědomila, kolikrát jsem jí tu šavli nevědomky způsobila já svojí manipulací.
Léky Ema nedostala žádné. Já jen radu, že když přestanu kojit, ať přidávám do lahvičky speciální zahušťovadlo – Nutriton (bacha! neplést si to s Nutrilonem A.R – to není vůbec to samé). Jenže. Já nechtěla přestat kojit. Bylo to sice hodně psychicky náročné, ustát to, ale nechtěla jsem přestat a ochudit ji o mateřské mléko.
Rozhodla jsem se vydržet až do 6. měsíce a doufat, že to dříve ustane. Reflux u miminka může ustat i po několika týdnech, ale nemusí třeba do roku nebo do dvou.
Takže jsi s kojením nepřestala? Lahvičku jsi zkoušela? Jak na to malá reagovala?
Ne. Kojení jsem nevzdala. Skoro jsem s tím sekla, protože jsem byla opravdu první týdny vyčerpaná. Emička se u kojení hrozně vztekala, nechtěla sát, nebo byla naopak u prsa co deset minut.
Já jsem ji nechala. Neregulovala jsem to. Prostě jsem to brala tak, že mě potřebuje. Má bolesti a musím být u ní a mít hlavně trpělivost. Byl to strašný záhul. Musel mi pomáhat můj přítel Lukáš. Někdy jsme se střídali v nošení v noci i po hodině a půl (aby každý z nás zvládl aspoň jeden spací cyklus nevyrušen), aby se malá vyspala. Byly dny, kdy nezvládla spát jinak než nakloněná v zavinovačce a při chůzi.
U prsa se skutečně hrozně trápila. Hystericky brečela. Trhalo mi to srdce. Chtěla jsem s tím tisíckrát seknout, ale ona se po tisíce první přisála dobře, spokojeně usnula a na hodinu byl klid.
A ta lahvička?
Ne. Lahviček jsem zkoušela několik. Vlastně celou armádu. Od lahvičky od Medely až po další značky. Objednávala jsem je z e-shopů nebo kupovala v Tescu. Nic. Nevzala ani jednu. Všechny ji hrozně dráždily v krku (refluxové děti mají hodně citlivou pusinku) a naopak se nadavovala mnohem rychleji. Mléko zahuštěné Nutritonem nešlo skoro vysát z láhve a když jsem tam udělala dírku větší, byl to zase problém, protože novorozenec takový proud prostě nezvládne. Takže se pouštěla, nechtěla sát, odmítala. Usínala u láhve a nepila, nebo se hystericky vztekala a natahovala se na prso.
S láhví jsem to vzdala po tom, co jsem do Emičky vítězně dostala celý obsah a ona jej za necelou půl hodinu vyzvrátila všechen ven. Plakala tak moc, že jsem prostě všechny vzala a vyhodila.
Co jsi cítila ty, když Emička trpěla? V článku jsi psala hlavně o tom, jaké to je pro rodiče. Měla jsi strach?
Neskutečný! Nikdy jsem se víc nebála. Mám to dodnes před očima, jak ji v necelém týdnu držím v noci za nožičky hlavou dolů a dlaní ji udeřím mezi lopatky. Krve by ses ve mě nedořezala. I teď to je pro mě strašně těžké. Situace, kdy se mi takhle v noci málem udusila po kojení, se opakovala ještě třikrát! Pokaždé jsem se vzbudila ihned, jakmile jsem cítila, že se něco děje (to bylo okamžitě) a hned jsem jednala. Mléko jí zaskočilo pokaždé tak, že se opravdu dusila, a jelikož se sama neuměla otočit a pomoct si …
Bylo to strašné.
Nepřeju to nikomu. A nedovedu si představit, že by se tohle stalo někde v jiném pokoji v jiné místnosti. Ema se mnou spí od narození a já jsem jejím monitorem. I dnes, kdy jí je necelých 15 měsíců, se budím okamžitě při každém jejím pohybu v posteli.
Pro rodiče je to záhul. Mít doma miminko s refluxem je trochu utrpení. Ale o to víc vás to jako rodinu semkne.
Silné vyčerpání s sebou nese pocity naprostého zoufalství
Zažívala jsem pocity marnosti, frustrace, vlastního selhání. Chtěla jsem to vzdát, přestat kojit, ale uvnitř jsem cítila, že to reflux stejně nezastaví a já Emu připravím o vzájemné pouto, které má jen matka s kojeným miminkem. Byla jsem na dně. Každý den jsem několikrát sledovala, jak blinká, pláče po jídle, pláče před jídlem.
Ema měla za nějakou chvíli i problémy se samotným přisáváním se. Měla hrozný hlad, ale nechtěla se přisát. Nejspíš tušila, že to stejně bude marné a bude ji to pak bolet. Strašně plakala. U prsu. U mě. Pak pláčem v náručí usnula a teprve pak, nehybná a spící, byla schopná papat.
Byla jsem z toho na prášky. Kdo mě v tu dobu viděl, myslel by, že snad droguju. Byla jsem jak mátoha, pořád ubrečená, rozbitá, nedokázala jsem se na sebe podívat.
Vinila jsem se za tento stav. Dávala jsem si za vinu její reflux a spojovala jej s mými vlastními problémy v těhotenství, kdy mě neustále pálila žáha a byla jsem z toho taktéž celkem na prášky.
Moje okolí se k tomu stavělo různě. Někdo mě nabádal, ať nekojím, že mám jedovaté nestravitelné mléko. To mě strašně bolelo. Samozřejmě jsem věděla, že je to blud, ale jednoho dne, když jsem byla opět celou noc vzhůru a kojila, převlékala, uspávala a utěšovala, jsem nasedla do auta a odjela pro lahvičku a mléko…
Jak to dopadlo s láhví ale už víte.
Máš tipy, jak to zvládnout? Jak reflux utišit?
V prvé řadě, já nejsem lékař. Nemohu radit nějaké postupy. Musíte v prvé řadě poslechnout lékaře. Ale ano, z praxe už mám osvědčené tipy, jak pomoci miminku i rodičům přežít první nejtěžší období. Napsala jsem je v článku a napíšu je i tobě a tvým čtenářům. Jsou to tipy opravdu neměnné a skutečně pomáhají.
1. Zvýšená poloha
Nejdůležitější je první pravidlo. Krmte a nebo kojte tak, aby mělo miminko pusinku výš, než žaludek.
Nevhodné jsou tedy běžné kojící polštáře, kojení v leže, kojení na rovné podložce. Dokonce i kojení v noci bude trochu boj. Ale pokud kojíte, nevzdávejte to jen kvůli refluxu. Já to málem vzdala, ale nakonec jsme vydržely a dnes jsem opravdu ráda. Může se vám zdát, že je výhodnější nekojit. Miminko s flaškou můžete pohodlně umístit do nějakého polštáře, který udrží jeho hlavičku výše po celou dobu krmení z lahvičky. Výhoda takového polštáře je i ta, že pak s miminkem nemusíte hýbat. Můžete je mít pak i v postýlce. Ale pozor. Já to rozhodně doporučovat nebudu. Myslím si, že u blinkajícího miminka je mnohem důležitější vzájemná blízkost a právě samotné kojení. Miminko vás potřebuje. Už v takto nízkém věku zažívá bolestivé stavy v krčku, jaké by zažívat nemělo, a také se musí adaptovat na život mimo dělohu.
Vzájemná blízkost mu tedy rozhodně prospěje. Kojíte-li a máte refluxáčka, nevzdávejte to a bojujte. Jako lvice bojuje o své mládě, vy také zatněte zuby a jistě to s vaším miminkem také zvládnete.
2. Nehýbat
Těsně po jídle s novorozencem nehýbejte. Nechte jej ležet tak, jak je a pokud protestuje a nechce ležet, mírně jej napolohujte na stranu, aby bylo pusinkou směrem na bok(to kdyby se poblinkalo, ať mu nezaskočí).
Rozhodně se vyprdněte na rady typu:“ Měl by si odříhnout, dej ho přes rameno, ať si mléko sedne„.
To je špatně. Takovou radu ignorujte. Problém refluxu je ten, že nevyzrálý trávící trakt neumí „sednout si“ a odříhnutí naopak v praxi provokuje blinkání.
Takže s miminkem nehýbejte. Vůbec. Minimálně po dobu 30 minut, a pak také opatrně. Tečka.
3. Klín na spaní
Ne váš klín, ale klín pod matraci nebo pod polštář, který zvedne přední část tělíčka do správné polohy. Podobnou vychytávku mají v lůžku novorozenci v každé porodnici. Všechna lůžka jsou nakloněná.
I vaše lůžko bude ode dneška nakloněné. Pokud máte miminko u sebe v posteli, musíte mít nakloněný i váš polštář, nebo vyhradit miminku spací kout – třeba z postýlky, a tam klín dát na nebo pod matraci.
4. Zamezte podsávání vzduchu u kojení
U téhle rady není moc co řešit. Novorozenec se učí z matčina prsu pít a stejně jako vy pilujete techniku přikládání k prsu, miminko piluje techniku sání. A často právě polyká velké množství vzduchu společně s mlíčkem. Vzduch může v trávícím traktu způsobit potíže v podobě tlačení jídla zpět do krku, nebo pak bolesti bříška.
Takže pohlídejte, aby miminko skutečně hezky sálo. Ono se to kolikrát nepovede, ale zkuste to co nejvíce eliminovat.
5. Nehltat
Stejně jako u podsávání vzduchu, je důležité, aby miminko mlíčko nehltalo. Někdy jsou prostě příliš hrrr a hltají a hltají. A někdy za to můžou příliš plná neustálená prsa. Pokud je to i váš problém, a máte velmi rychlý tok mléka, odstříkejte mlíčko před kojením bokem a tím tok mléka z prsu zpomalíte. Také bych doporučila zvolit polohu, kdy mlíčku nebude pomáhat ven gravitace a tím pádem poteče pomaleji. Ale ze zkušenosti se mi ještě nepovedlo miminko napolohovat tak, aby mohlo pohodlně jíst a nebyl pak problém s odložením, když usne. Je to dost krkolomné. Odstříkat mlíčko je praktičtější.
6. Kojte, kojte, kojte
Když jsem byla v nejzoufalejším stavu, byla jsem schopna uvěřit i nesmyslu o jedovatém mléku. Hrozně mě to rozhodilo. Byla jsem na dně a ještě k tomu jsem měla pocit, že nedokážu nakrmit vlastní dítě.
Nenechte si to od nikoho vnutit! Nejste prašivá, ani nemáte jedovaté mléko. Reflux jste nezpůsobila vy. Nemůžete za to. To, co pro miminko a pro sebe můžete udělat nejlepšího je, zůstat v klidu a nepanikařit.
U nás se vše zlepšilo až ve chvíli, kdy jsem se uklidnila i já. Takže kojte, kojte, kojte. Neomezujte kojení, nečasujte, neprovádějte všechny ty hlouposti, co vám budou radit ženy, které tohle načetly v knihách nebo si nechají kecat do kojení různými našeptávačkami. Kojte. Ve dne. V noci. Po deseti minutách. Nebo po hodině.
V článku píšeš i jak ochránit miminko v noci, můžeš tipy předat i nám?
Určitě ano. Já propaguji a jsem velký zastánce společného spaní. U refluxáčka to je nutností. Někdo může namítat, že mnohem spolehlivější je monitor dechu. Já si to nemyslím. Podle mého je nejspolehlivějším monitorem máma. Já například skoro nespala. Byla jsem vždy okamžitě, a to myslím okamžitě, jakmile jsem postřehla jen změnu rytmu dýchání, na nohou a v plné polní! Nepřipouštěla jsem si myšlenky typu, že monitor dechu to obstará za mě, musím přeci fungovat ráno.
Já bych nikdy svoje dítě nenechala spát v jiné místnosti. Nikdy.
Postýlku jsem měla kdysi u Sofinky jako Co-sleeper, ale u Emi ho nepoužívám. Spíme takhle.
Pokud spíte s miminkem a mimčo začne trpět na reflux, nemusíte ho od vás stěhovat. To mu neprospěje. Jen ho hezky nechte u vás v dosahu a v blízkosti vašeho tělesného tepla. Bude mu lépe.
Přesto vám radím nachystat si několik propriet, které vám pomohou každou noc zvládnout.
- Monitor dechu na plenku – ten pod miminko je při společném spaní k ničemu.
- Podložená matrace klínem nebo klín na matraci nahoře.
- Velmi savé noční pleny – které vám dovolí nepřebalovat v noci a tím omezit hýbání s miminkem.
- Noční světýlko – tlumené, které vám pomůže, pokud bude třeba svítit.
- Pleny na utření pusinky a plenu pod hlavičku – pokud bude téct obsah miminku z pusinky, plena vše zachytí.
- Klín pod zádíčka, abyste mohla miminko po jídle napolohovat na bok.
Miminko nenechávejte spát samotné v postýlce ani v oddělené místnosti. Pokud se bude dusit, musíte mu podat okamžitou první pomoc.
Jak na to? Sama jsi to zažila třikrát. Nezamrznu? Budu vědět co dělat?
U novorozenců je to těžší. Ještě se neumějí sami udušení zvrtaky bránit. Nezačnou kašlat nebo tak. To větší děti už mají reflex vyvinutý a navíc se umějí vzbudit. Miminka ne. Ty se nevzbudí. Udusí se, pokud se zalknou.
Proto musíte být u nich a být připravení. Nesmíte zpanikařit. Jako první musíte rychle vyhodnotit, zda se skutečně jedná o dušení. Nedýchá? Modrá, vydává dávící zvuky? V tom případě postupujte takhle:
- Miminko otočte pusinkou dolů – jako do pozice na tygříka, a udeřte jej mezi lopatky hřbetem ruky. Důrazně. Myslete na to, že nechcete zlomit žebra, ale potřebujete zachránit život.
Jak moc velkou dát ránu? Musíte cítit sami, jak moc miminko mezi lopatky udeřit. Prioritou je dostat překážku v dýchání z dýchacích cest ven. Důležité je, aby bylo miminko hlavičkou níže, než je žaludek, aby mléko, které vniklo do dýchací trubice, mělo možnost vytéct zase ven.
2. Pokud se miminko nenadechlo, postup opakujte. Pokud se nepovede do půl minuty uvolnit dýchací cesty, okamžitě volejte 155 – záchranku a postupujte podle jejich pokynů.
Rozhodně nezkoušejte:
- Dávat dítě do otevřeného okna – dávící se dítě potřebuje uvolnit cesty a v otevřeném okně mu nepomůžete.
- Neklubíčkujte – hlava se nesmí dostat výš než bříško. Je to kontraproduktivní. Myslete na to, že pokud je něco v krku nebo dýchacích cestách „zaseklé“, musí to ven pusou!
- Nedávejte nic pít ani jíst – tohle jsem také někde četla. Je to blbost.
Tyhle opatření by vám měly pomoci obnovit normální dýchaní. Jakmile se to povede, uložte dítě na bok a nechte jej vydechnout. Miminko ještě nějakou chvíli sledujte. Většinou se rychle uklidní a pokračuje ve spánku. Ukládat na bok doporučuji pokaždé, když se dítě nakojí nebo nakrmí z láhve. V rámci nehýbání s ním jej nezvedejte ani se nepokoušejte nechávat odříhnout. Akorát byste reflux vyvolali. Uložte dítě do polohy na bok a podložte záda klínem, aby se nemohlo převalit.
Dále bych chtěla doporučit maminkám, které jsou už trochu „citlivější“ na dávení svých ratolestí – sledujte, zda se u dítěte náhodou neprojevuje obraný „vykašlávací reflex“. Pokud by dítě, které se dusí, začalo samo kašlat, nesmíte ho mezi lopatky udeřit, ani mu rychle měnit polohu. Zkuste vyčkat, zda si dítě reflexem uleví. Pokud ano, je to okej, zkontrolujte pusu, zda je vše venku, pokud ne, postupujte, jak je výše popsáno.
Vykašlávací reflex se objevuje u starších dětí. Ale pro jistotu ho zmiňuji. Je důležité vědět, že nesmíte pracovat proti reflexu a snažit se dítěti pomoci za každou cenu. Pak byste naopak mohli problém způsobit vy.
Teda. Děkuji ti za vyčerpávající odpovědi. Myslím, že tohle se skutečně nikde nedočteš.
Ne, bohužel ne. Tohle se musí prostě zažít. Všem rodičům, jejichž dítě trpí refluxem, doporučuji, v rámci zachování zdravého rozumu, o problému mluvit. A řešit jej společně s partnerem. Strach o dítě je skutečně velkým problémem a u mě přerostl v chorobný strach z udušení. Bojuji s ním dodnes.
Jakmile Ema něco sní nebo vypije a začne kuckat, běžím k ní a držím napjatou ruku mezi lopatkami. Podlamují se mi nohy, kolabuji, zatmívá se mi. Jsem z toho zkrátka trochu poznamenaná.
Nicméně o svém problému vím a snažím se s ním pracovat.
Díky Helčo za rozhovor a přeji ti, ať je vše už jen dobré!
Fotografie: archiv Heleny Lachowiczové
[content id=1309][/content]
