Sedíte doma na gauči, tak nějak zkroucená až spíš zhroucená, a na klíně vám brečí malý uzlíček. Prohlížíte si ho a přemýšlíte, jak to bude dál. Máte úžasné zdravé miminko. Měla byste být vděčná a šťastná. Místo toho se ve vás mísí pocit zoufalství, beznaděje a vzteku. Nikdo… NIKDO vám neřekl, že to může být tak těžké, že si můžete...
Byla příjemná teplá jarní noc, všude klid, blížila se půlnoc. Ležela jsem na porodním sále a přiložili mi na hruď malý bleďoučký uzlíček. Tak takhle vypadá čerstvě narozené miminko… dcera si mě pro jistotu hned označkovala a počůrala mi břicho. To je přivítání, panečku 🙂 . Prohlížely jsme se vzájemně a já přemýšlela nad tím, kde se tady vzala....
Milá MAMINKO, možná právě sedíš na sedačce a tiskneš k sobě malý, krásný, plačící uzlíček. Sedíš tam naprosto nešťastná, protože neustále pláče, nic nezabírá, skoro nespí a Ty jsi taaaak unavená. Nikdo neříkal, že to bude tak hrozně těžký. Doteď jsi všechno zvládala s přehledem a teď máš najednou pocit, že nedokážeš ovlivnit nic. Proč nic nezabírá? A všichni okolo mají tak...