Štítek: bříško

  • První setkání s náročňátkem

    První setkání s náročňátkem

    Byla příjemná teplá jarní noc, všude klid, blížila se půlnoc.

    Ležela jsem na porodním sále a přiložili mi na hruď malý bleďoučký uzlíček. Tak takhle vypadá čerstvě narozené miminko… dcera si mě pro jistotu hned označkovala a počůrala mi břicho. To je přivítání, panečku 🙂 .

    Prohlížely jsme se vzájemně a já přemýšlela nad tím, kde se tady vzala. Jako vážně. Připadalo mi, jako by spadla z Marsu. Prostě se z ničeho nic objevila (tím nemyslím, že bych si porodu nevšimla 🙂 ). Byla to první chvíle, kdy mi došlo, že už je tady s námi opravdu miminko a už nic nebude jako dřív.

    Začalo seznamování

    Když pak dceru vzali na měření a vážení, spustila takový pláč, že byla slyšet přes celou porodnici. Manžel šel s ní, aby s ní pořád někdo byl a aby si ji podepsal. Chytla ho pevně za ukazováček a nechtěla ho pustit, dokud nebyla zpátky u mě na hrudníku.

    Další tři dny na oddělení šestinedělí mám jako v mlze. Pamatuji si jen neustálý výrazný pláč a takřka žádný spánek. Byla jsem na pokoji sama a tak jsem tak nějak předpokládala, že takhle pláčou a nespí všechna miminka.

    Třetí den byla u vizity sestřička, která byla i u porodu. Vybavuji si jako včera, jak se na mě tak zvláštně usmála a řekla mi:

    „Vy to zvládnete, vy jste taková pozitivní.“

    Trochu mě to rozhodilo a poprvé jsem se zarazila nad tím, jestli je u nás všechno stejné jako u jiných maminek.

    Nevím, jestli už měla zkušenosti s náročňátky nebo proč to pronesla, ale často jsem si na ni v následujících měsících vzpomněla…

    Začal mi takový „běžný“ kolotoč, kdy jsem zjišťovala, že jako matka jsem naprosto k ničemu, protože moje miminko pláče u mě, pláče beze mě, pláče pořád. No, pláče… její už tak výrazný hlásek nabral po 14 dnech na intenzitě znovu a po dvou měsících opět. Byl to takový jakýsi urputný křik,  během kterého člověku takřka něco praskalo v hlavě. 10 hodin v kuse nebyl žádný problém.

    Do toho dceru všechno budilo. VŠECHNO. I hlasitý oddech znamenal probuzení.

    Silné bolesti bříška a propnutí celého tělíčka bylo na denním pořádku.

    Pláč náročňátka

    Peklo začalo…

    Všude jsem slyšela, jak je super, že mám miminko a jak si to určitě užívám. Že každé miminko pláče a brzo je to přejde a nejlepší byly příběhy o tom, jak se maminky první měsíce takřka nudily, protože miminko spalo skoro celý den.

     

    [content id=106][/content]

    No nebudu tu rozepisovat všechno, proč hned děsit maminky, že? 😉

    Vypíchla bych tři věci:

    1. Bylo to hodně, a tím myslím HODNĚ, drsný setkání s realitou. Nikdo mi nikdo neřekl, že to může být až takový.
    2. Připadala jsem si hrozně sama. Nikdo v okolí tohle neprožíval a kromě mých nejbližších bylo na všech vidět, že jsou přesvědčený, že přeháním.
    3. Strýček Google na dotaz „extrémně plačící děti“ nic kloudného nenajde

    Až když byl dceři asi rok a půl, zjistila jsem, že existuje něco jako „náročňátka“. Děti, které mají všeho tak nějak víc a taky potřebují víc. Hodně kontaktu, hodně pláče, hodně křiku, taky hodně smíchu, hodně energie, hodně nadšení.

    Já jim říkám děti plné emocí, které je občas hodně válcují.

    V té chvíli jsem POPRVÉ opravdu ucítila úlevu, že v tom nejsem sama a že to není o tom, že jako matka oproti ostatním naprosto selhávám.

    Proto jsem se rozhodla teď, když už je dcera starší a dokážu se na vše dívat trochu s odstupem, o náročňátkách psát. Aby měl strýček Google co zobrazovat, až budete po nocích (i dnech) zoufale hledat, a abyste věděly, že:

    „Ženy, nejste v tom samy!“ ♡

    Pokud chcete oporu ve všech oblastech, které vás po porodu miminka v prvním roce čekají, přidejte se k nám TADY ⇓

    První rok s miminkem

  • Dopis pro TEBE, maminko „náročňátka“

    Dopis pro TEBE, maminko „náročňátka“

    Milá MAMINKO,

    možná právě sedíš na sedačce a tiskneš k sobě malý, krásný, plačící uzlíček. Sedíš tam naprosto nešťastná, protože neustále pláče, nic nezabírá, skoro nespí a Ty jsi taaaak unavená.

    Nikdo neříkal, že to bude tak hrozně těžký.

    Doteď jsi všechno zvládala s přehledem a teď máš najednou pocit, že nedokážeš ovlivnit nic. Proč nic nezabírá? A všichni okolo mají tak klidný děti…

    Pocit špatné matky vtíravě klepe na dveře. A Ty by sis tak moc chtěla ty společné okamžiky užívat.

    Nejsi v tom sama ♥

    Vím, jaké to je, prošla jsem tuto cestu a nabízím Ti pomocnou ruku. Nejsi v tom sama.

    Pojď, podíváme se spolu na to, jak můžeš ten uzlíček uklidnit. Ukážu Ti cesty a Ty si vybereš tu nejvhodnější pro vás dva.

    Podíváme se na všechny ty emoce, co Tě teď válcují, abys z toho vyšla posilněná a opravdová. Tohle je totiž příležitost najít sebe samu.

    Taky prozkoumáme, jaké dary Tvé děťátko přináší. Teď je velmi těžké je vidět, ale věř, že držíš v ruce velice silnou a kouzelnou osobnost.

    Jsi úžasná máma už proto, že to nevzdáváš a chceš najít cestu. Moc ráda Tě na té cestě budu doprovázet. Přidej se TADY ⇓

    MIMINKO NEPLAKEJ