Jsem maminka dvou úžasných dcer a užívám si s nimi život i mateřství. Ne vždycky plnými doušky, ale o to víc od srdce ♥. Poznávám, kdo jsem opravdu JÁ a co všechno v životě s dětmi zvládnu a toto poznání předávám dalším ženám. A to právě díky mateřství a lekcím, které jsem dostala a stále dostávám.

Začátky mého mateřství ovšem vypadaly dost odlišně. Dřív jsem si myslela, že život s dětmi je pohoda, tak nějak přirozeně plyne, občas bouřka, ale vše máme přeci v genech, víme co a jak.

Pak se narodila má první dcera a šly do háje všechny mé představy o užívání si života s dětmi. 

Moje první dcera hodně plakala a to i 12 hodin v kuse. Spala přibližně 5 hodin za celý den. Nestíhala jsem jíst, pít ani si dojít na záchod. Prsa se mi nenalila a tak jsem dceři začala dávat umělé mléko. Myslela jsem si, že jí je nejlíp samotné pevně zachumlané v zavinovačce a v prostorné postýlce. U mě brečela, takže se mnou jí určitě nemohlo být dobře. 

Jaktože nespí? Proč má tak nafouklé bříško? Kde mám mléko? Co s ní mám dělat, když brečí i u mě? Jak mám tohle přežít?

Připadala jsem si totálně neschopná. Rady okolí si odporovaly. Tak moc jsem potřebovala vědět, že v tom nejsem sama, že i jiné maminky mají podobné pocity, že i jiné ženy tápou, mají strach, jestli jsou dobré matky a jestli se rozhodují správně. A ŽE BUDE LÍP.

S první dcerou jsem si prožila hodiny až desítky pláče a křiku, rok bolavého bříška a minimum spánku. Vím, jaké to je ztratit chuť do života a padat na dno. 

A taky vím, že všechno ve svém životě můžeme změnit. Jak se říká: "Když změníš sebe, změníš svět."

První dceru jsem nakonec kojila 3,5 roku, umělé mléko jsme opustily po dvou měsících. Zjistila jsem, jak jí můžu pomoct, když pláče, a jak jí ulevit při bolestech bříška. A to vše jsem s láskou a vděčností využila i u své druhé dcery, u které jsem si první společné měsíce užila o dost víc :-)

A tak jsem se rozhodla, že pomůžu i dalším ženám, aby věděly, že v tom nejsou samy ♥.